Kosmetické téma nás zavede dnes trochu jinam. Podíváme se do minulosti, konkrétně za jedním produktem a tím je řasenka.
Ženy se obecně líčily už od starověku. V Egyptě například zvýrazňovaly oči pomocí černé látky, kterou můžete znát pod názvem kohl. Nejednalo se však o zvýrazňování očí z důvodu krásy, ale kvůli ochraně proti zlým silám. To je taky důvodem toho, proč si oči zvýrazňovali i muži.
Líčení, jejímž výsledkem měla být větší krása ženy nebo zdůraznění některých jejich rysů, se začalo provozovat až od dob renesance.
Touhu po řasenkách umocnila doba Viktoriánská, která přinesla návrat stylu zvaného glamour. Ženy se najednou začaly starat o svůj zevnějšek a začaly pečovat o svou tvář.
Úplně první řasenka byla vytvořena londýnským parfumérem Eugenem Rimmelem roku 1840. Hlavní podíl na obsahu v tubě tvořila vazelína.
Další inovace řasenky se objevila v roce 1913. Jejím tvůrcem byl T. L. Williams. Kromě vazelíny obsahovala řasenka ještě antracitový prášek. Směs se prodávala v kelímcích a nanášela se pomocí malých štětečků. Výrobek byl pojmenován slovem maybelline. První část názvu obsahovala jméno jeho sestry Mabel a druhá část značila výrobní materiál – vaseline. Slovo se uchytilo a ve stejný rok vznikla nám již dobře známá značka Maybelline.
V souvislosti s touto konzistencí byly o pár let později vytvořeny tužky na oči. Hmota z kulaté krabičky se přenesla do nádobky tužkového tvaru.
Tyto kosmetické produkty vůbec nebyly levné a ne každá žena si je mohla dovolit. Ty, které si i přesto přály výrazné řasy, si nápodoby řasenek vytvářely z domácích ingrediencí a tajných receptur. Nejčastějšími složkami takto vzniklých řasenek byly tmavé ovocné plody, popel a ricinový olej.
Ideu umělých řas vymyslel D. W. Griffith. Nebyl to žádný maskér ani se nezabýval kosmetikou. Jeho prací byla režie známých filmů. V jedné jeho tvorbě, konkrétně z roku 1916 ve filmu Intolerance, požadovat o vytvoření umělých brv, které by předčily délku těch nejdelších, které kdy viděl. Bylo mu vyhověno. Došlo k výrobě řas z lidských vlasů a jemné usně.
Ještě ve dvacátých letech došlo také k sestrojení kleštiček na tvarování řas, pomocí kterých se ještě před nanesením řasenky řasy natočily.
Roku 1957 byla vytvořena řasenka Mascaramatic. Taková řasenka, jakou ji známe dnes. Na trh ji uvedla Helena Rubinstein. Řasenka již byla v tubě a obsahovala i kartáček.
S nápadem voděodolné řasenky přišla zase herečka H. Winterstein. Vadilo jí, že prudká světla ničí její make-up a roztékající se řasenka tvoří nepěkný celkový vzhled. Nápad voděodolné řasenky si nechala patentovat. Na trh přišly tyto řasenky roku 1960. Jejich voděodolnost dodnes zajišťuje pryskyřice. Ta však není odolná vůči olejům a to je taky důvodem toho, proč jsou na odstranění řasenky dobré odličovací přípravky s olejem.
A jak je to s kartáčky? Postupný vývoj řasenek a jejich štětečků dokázal následovné: Pro vytvoření efektu dlouhých řas je dobré užívat kartáček s hustými štětinkami. Ty zajistí lepší pročesání, setření přebytečné barvy a její protažení až na úplné konečky. Velký objem řas zajistí štětinky řídké. Nestahují z řas moc barvy, a tak při opakovaném nanesení řasenky získáte vícenásobný objem.
V dnešní době si můžete vybírat z obrovského množství nejrůznějších řasenek. Od těch klasických černých, přes šedé a tmavomodré po barvy v crazy odstínech. Jaké řasence dáváte přednost vy?
Všechny druhy těch nejlepších řasenek najdete zde.
