Émile Zola, francouzský spisovatel 19. století, je významný představitel naturalismu. Je mu přisuzováno i prvotní tvůrcovství tohoto směru.
Naturalismus vznikl v druhé polovině 19. století. Autoři, které k tomuto myšlení směřovali, se snažili zachytit nezkreslenou realitu soudobého světa. Zobrazovali spíše pesimismus, bídu, smrt a stáří. Zachycovali svět, který jim byl blízký, ve kterém žili. Mezi autory, které do naturalismu můžeme jednoznačně řadit, patří například Guy de Maupassant, Gustave Flaubert a další literární klasici.
Většinu svého života strávil Zola přímo v Paříži. Po smrti otce a neúspěšných studií získal práci v nakladatelství Hachette. Byl obklopen hlavně mladými autory, takzvanou medanskou skupinou. Zastával pokrokové názory a významně ovlivnil život ve Francii. Přispěl k liberalizaci politického života. Podílel se na Dreyfusově aféře, kdy veřejně hájil nevinu kapitána Dreyfuse. Zemřel nešťastnou náhodou. Podlehl otravě oxidem uhelnatým. Zda šlo opravdu jen o náhodu, nikdy prokázáno nebylo.
Jeho dílo je velmi rozsáhlé. Nejprve tvořil kratší prózy ještě v duchu romantismu, ale velkého úspěchu se nedočkal. Od roku 1867 začíná vydávat romány. První nese název Tereza Raquinová. Tímto dílem započal éru čistého naturalismu a definitivně opouští romantismus.
Les Rougon-Macquart
Za největší jeho tvorbu můžeme považovat cyklus 20 románů Les Rougon-Macquart: Přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství. Snažil se o vytvoření obdoby Balzacovy Lidské komedie, která pocházela z první poloviny 19. století.
V tomto díle figurují postavy z nižších vrstev. Úplně prvně za hlavní postavy posazuje dělníky a dokonce i prostitutky. Díky nim autor dokonale vystihuje francouzskou společnost a celkovově dobu, které byl Zola součástí. Postavy přechází z jedné knihy do druhé, ale není nutné je číst postupně. Nejčteněji čtené jsou první tři z nich a poté dílo Zabiják a Nana.
Štěstí Rougonů
Štěstí Rougonů je název úplně prvního románu. V úvodu Zola vystihuje myšlenky k celému cyklu. Představuje nám prostředí jihofrancouzského městečka Plassans z roku 1851. V románu se dokonale seznámíme s celou rodinou Rougon-Macquartů, se kterou budeme žít i po dalších 19 knih. Hlavní postavou je zde Adelaide Fouque, která bude nejčastěji nazávána teta Dita. Vzala si muže, se kterým měla syna Pierra, ten však brzy zemřel. Po čase se seznámila s pytlákem a pijanem Macquartem, se kterým se rozhodla dále žít. Měli spolu dvě děti – syna Antoina a dceru Ursulu. S dospíváním potomků vycházejí na povrch nenávistné sklony, které se budou projevovat čím dál víc.
Štvanice
Do funkce hlavní postavy se zde dostává Aristides Rougon, který se rozhodne vzdát doposud celkem ideálního života a ze světa novinařiny se vrhne na plac financí. V tomto díle je významně zachycena přestavba Paříže.
Břicho Paříže
V díle je vyprávěn příběh o politickém vězni, jež uprchl z galejí a tajně se vrací do Paříže. Zakládá si novou identitu, s níž se stává inspektorem rybího trhu. Postupem času se nad ním ale vznáší více a více pochybností. Nakonec je dopaden a opět cestuje do vyhnanství.
Zabiják
Zabiják je držitelem sedmého místa v románovém cyklu. Patří mezi nejlepší díla, která Zola kdy stvořil. Děj nás odnese do Paříže za pradlenou Gervaisou, která si po velkých úmluvách vezme Coupeaua, spořádaného klempíře, se kterým má dítě, dcerku Nanu. Její muž se však postupem času mění, stvá se z něj alkoholik.
Nana
Asi hádáte správně, že tato kniha nám ukáže život Nany, dcery manželského páru. Dívka je velmi krásná. Svým okouzlujícím dojmem dokáže svést každého muže. Dostává se tak z ulice do vysoké společnosti. Zola nám zde dokonale zobrazil hlavně kontrast mezi vrstvami společnosti.
Každá kniha je velmi zajímavá. Díky spletitým dějům a napínavým situacím se k nim rádi budete vracet. Pokud jste velcí čtenáři, můžete začít číst od knihy první a zdolat všech dvacet dílů této epochy.
Knihy Émila Zoly najdete zde.
